minj
Lokality


Články:  7. Formy Al2SiO5 a jejich výskyt v České republice


Úvod:

   Česká republika má bohatou geologickou historii a pestrou paletu hornin, které se na našem území nacházejí. Valnou část těchto hornin tvoří horniny metamorfované a mezi nimi výrazně převažují pararuly. Právě tyto horniny, které prošly poměrně silnou metamorfózou jsou matečními horninami tří minerálů se stejným vzorcem, které si dnes představíme. Jedná se o kyanit, andalusit a sillimanit.


 Vznik těchto minerálů:

   Formy Al2SiO5 se vyskytují v hliníkem bohatých metamorfovaných horninách. O tom jaká forma tohoto alumosilikátu vznikne, rozhodují však metamorfní podmínky působící na horninu. Rozhodující je teplota a tlak v hornině. Na obrázku vidíte PT diagram forem Al2SiO5, ze kterého lze vyčíst základní podmínky vzniku jednotlivých forem, které si uvedeme u samotných minerálů.
graf
PT diagram pro Al2SiO5. Převzato z: http://d32ogoqmya1dw8.cloudfront.net/


pseudomorfoza
Typická ukázka pseudomorfózy kyanitu po xx andalusitu
Zdroj: www.petrsistek.estranky.cz
   Tyto minerály se však nevyskytují pouze v ortorulách a pararulách, ale také například v granulitech, kontaktních rohovcích, sekrečních čočkách křemene a vzácně v pegmatitech, kde však vytváří jen malé krystaly často pouhým okem neviditelné. Typická je také častá mísivost jednotlivých forem mezi sebou a to díky různě se měnícím či velmi hraničním PT podmínkám. Proto lze často najít pseudomorfózy jedné formy Al2SiO5 po druhé. Všechny formy jsou také často doprovázeny klasickými paragenetickými minerály, kterými jsou sekreční křemen, muskovit, biotit, almandin, rutil a ilmenit.


Charakteristika kyanitu:
  
   Kyanit (Al2SiO5) je asi nejestetičtějším minerálem této skupiny a mezi sběrateli je velice oblíbený. Je to způsobené díky jeho časté modré barvě, která může variovat od tmavé přes blankytně modrou až po bílou. Někdy je označován starým názvem „distén“ a jeho dnešní název vznikl z řeckého slova „kýanos“ tedy modrý. Zajímavostí jsou jeho lištovité krystaly, které krystalizují v triklinické (trojklonné) soustavě. Mají totiž různé tvrdosti v různých směrech. Obecně se dá říci, že největší plocha krystalu ve směru protažení má menší tvrdost (5,5), než plocha na ní kolmá (7).
kyanit
Malý krystal kyanitu s typickou modrou barvou
(Moravice u Frymburka 2013).
Délka krystalu 22 mm.


Lesk je skelný až perleťový a výrazná je dokonalá štěpnost. Kyanit se vzniká v podmínkách spíše výraznější metamorfózy a vyskytuje se převážně v čočkách sekrečního křemene doprovázející tělesa pararul a také v granulitech. Jeho čiré krystaly se dají použít k broušení.


kyanit
Hezký vzorek se dvěma lištami kyanitu
(Moravice u Frymburka 2011).
Velikost vzorku 44 mm.
kyanit
Typická ukázka muskovitizace kyanitu
(Moravice u Frymburka 2012).
Šířka záběru cca 15 cm.
kyanit
Hezký vzorek částečně vyvětralých lišt kyanitu ze sekrečního křemene
(Moravice u Frmburka 2013).
Velikost vzorku 121 mm.


Lokality kyanitu v ČR:

   Mezi nejklasičtější lokality patří především tři místa, přičemž dvě z nich nalezneme na Šumavě. Nejlepší ukázky kyanitu z našeho území pocházejí z lokality Pancíř u Železné Rudy, kde v čočkách sekrečního křemene vytváří v literatuře popsané až 25 cm dlouhé lišty blankytně modré barvy. Velikost dnešních nálezů však dosahuje přinejlepším 15 cm a tato lokalita nacházející se v národním parku Šumava je velmi vysbírána. Kyanit je zde často čistý bez přeměn na ostatní formy Al2SiO5, které se zde však také v podřadné míře především v nižších partiích kopce vyskytují. Druhou známou lokalitou výskytu kyanitu je Moravice u Frymburka poblíž Lipenské přehrady. Zde jsou lišty kyanitu až 30 cm velké, ale málokdy mají takovou sytou modrou barvu jako z Pancíře. Často se sytost mění v v zájmu jednoho krystalu a místní kyanity jsou též často postižené muskovitizací, což znamená, že je kyanit postupně porůstán a pseudomorfován muskovitem díky kterému barva krystalů degraduje spíše do šedé s vysokým leskem. Kyanity zde často přecházejí do dalších forem Al2SiO5, především tedy do sillimanitu, což indikuje zvýšení tlaku v horninovém prostředí při krystalizaci. V okolí Lipenské přehrady s v celé Kaplické jednotce se nachází ještě mnoho míst, na kterých lze ukázky kyanitů najít. A třetí známou lokalitou je Ústup, kde jsou však nálezy kyanitu spíše vzácnější a podobají se v mnohém méně kvalitním kyanitům z Moravice. Dalšími lokalitami kyanitu jsou Bečov nad Teplou, Kovářová u Nedvědice, z lokalit v Jeseníkách a na mnoha dalších menších výskytech.

kyanit
Krystal kyanitu zbarvený oxidy Fe
(Pancíř u Železné Rudy 2013).
Velikost vzorku 46 mm.
kyanit
Hezký vzorek blankytně modrých lišt kyanitu
(Pancíř u Železné Rudy 2013).
Velikost vzorku 48 mm.
kyanit
Velký a menší krystaly kyanitu  v sekrečním křemeni
(Moravice u Frymburka 2013).
Velikost vzorku 131 mm.

kyanit
Krásně modrý vyvětralý kyanit
(Moravice u Frymburka 2012).
Velikost vzorku 87 mm.
kyanit
Několik blankytných lišt kyanitu
(Pancíř u Železené Rudy 2013).
Velikost vzorku 134 mm.
kyanit
Velmi velký vzorek s množstvím kyanitových lišt
(Moravice u Frymburka 2013).
Velikost vzorku cca 380 mm.



andalusit
Srostlice xx andalusitu
(Lipno nad Vltavou 2011).
Velikost vzorku 48 mm.
Charakteristika andalusitu:

   Andalusit (Al2SiO5) je převážně růžový, hnědý, šedý až světle zelený minerál krystalizující v rombické (kosočtverečné) soustavě tvořící krystaly ve tvaru protažených kvádrů a který byl pojmenován podle Andalusie na území dnešního Španělska, která byla jeho první známou lokalitou.  Tvrdost má andalusit 6,5 – 7, lesk je povětšinou matný, vzácně na dokonale omezených krystalových plochách skelný a štěpnost je dobrá. Andalusit má také zajímavou optickou vlastnost, které se říká pleochroismus. Znamená to, že v různých pohledech či při otáčení krystalem mění krystal odstíny či dokonce barvy podle toho, jak se v něm světlo láme.



  Tento minerál vzniká při nízkotlaké metamorfóze a vyskytuje se společně s dalšími formami Al2SiO5 především v pegmatitech a dále například v pararulách. Opět lze brousit, přičemž se využívá jeho pleochroických vlastností.


Lokality andalusitu v ČR:

   Na rozdíl od kyanitu se andalusit vyskytuje především v pegmatitech. Známou lokalitou hezkých ukázek krystalů andalusitu je pegmatit v Dolních Borech, kde se vyskytují i dnes krystaly až 20 cm velké. Ty jen málokdy přechází do kyanitu či do sillimanitu a také mohou být postiženy muskovitizací. Podobné výskyty jako kyanity mají andalusity v čočkách sekrečního křemene. Známou lokalitou je Čejov u Humpolce, kde krystaly dosahují velikosti až 10 cm a opět mají často povrch porostlý muskovitem. Obdobné vzorky se nacházely také na lokalitě Lipno nad Vltavou, avšak lokalita je dnes již zastavěna a tak se podobné andalusity dají sbírat v pruhu od Lipna nad Vltavou do Vyššího Brodu. Ve Vyšším Brodě obsahují náplavy řeky Vltavy velké množství andalusitů, které často obsahují velmi zajímavý minerál, konkrétně korund až safír (podobně je tomu i v Čejově). V těchto náplavech se nedávno našel také zelený téměř brousitelný valoun andalusitu. Dalšími lokalitami jsou Pancíř u Železné Rudy, na lokalitách Jeseníků a také v plodových břidlicích u Mariánských lázní.


andalusit
Omletý krystal andalusitu obsahující drobná zrna safíru
(Vyšší Brod 2011).
Velikost vzorku 35 mm.
andalusit
Drúzka xx andalusitu
(Lipno n/V. 2011).
Velikost vzorku 42 mm.
andalusit
Krystal andalusitu v pegmatitu
(Dolní Bory 2013).
Velikost vzorku 82 mm.
andalusit
Andalusit s muskovitem
(Čejov u Humpolce 2014).
Velikost vzorku 99 mm.
andalusit
Andalusit
(Čejov u Humpolce 2014).
Velikost vzorku 105 mm.
andalusit
Velký vzorek krystalů andalusitu
 (Lipno n/L. 2011).
Velikost vzorku 153 mm.



sillimanit
Sillimanit (Lipno n/V. 2011).
Šířka záběru cca. 40 mm.
Charakteristika sillimanitu:

   Sillimanit (Al2SiO5) je třetí a poslední formou, kterou si v tomto článku popíšeme. Byl pojmenován podle amerického profesora Benjamina Sillimana v roce 1824. Krystalizuje opět v rombické (kosočtverečné) soustavě stejně jako andalusit, ale od andalusitu se odlišuje svým vzhledem. Vytváří bílé, čiré či narůžovělé vláknité agregáty a stébelnaté až jehlicovité krystaly. Na zahraničních lokalitách vytváří kvádrové krystaly bílé a čiré barvy podobné andalusitu. Tvrdost má 6,5 – 7,5, lesk skelný až hedvábný a štěpnost dokonalá. 



   Vzniká při vysokoteplotní metamorfóze a vyskytuje se ve stejných horninách jako kyanit a andalusit, tedy v pegmatitech, pararulách, granulitech, rohovcích a dalších. Jeho čiré krystaly se opět brousí.



Lokality sillimanitu v ČR:

   Oblast s velkým výskytem sillimanitu je v jižních Čechách v celé Kaplické jednotce. Místní čočky sekrečního křemene často obsahují velké množství stébelnatých až vláknitých agregátů především bílé barvy o velikosti až 15 cm. Sillimanit vlastně doprovází kyanit a sillimanit téměř na každé lokalitě, které jsme si dnes již představili. Dá se najít běžně na Havlíčkobrodsku, Pelhřimovsku, na lokalitách v Jeseníkách a na mnoha dalších. Jedná se o jeden ze základních horninotvorných minerálů metamorfních hornin a proto se s ním v mikroskopické podobě setkáme na velké části našeho území. Mezi sběrateli však není tak oblíben jako kyanit a andalusit.


sillimanit
Sillimanit na sekrečním křemeni
(Lipno nad Vltavou 2011).
Velikost vzorku 66 mm.
sillimanit
Sillimanitová pseudomorfóza po krystalu andalusitu
(Lipno nad Vltavou 2011).
Velikost vzorku 61 mm.
sillimanit
Typická ukázka sillimanitového agregátu vláknitých xx z Moravice u Frymburka. Sběr 2014. Velikost vzorku 102 mm.


   Dnešní díl o formách Al2SiO5 je u konce. Na příští týden se můžete těšit na článek, jehož název bude Cu-mineralizace v lomu Studenec u Jilemnice. Tato lokalita je u sběratelů poslední dobou velice populární, jelikož je stále živá a proto si o ní něco povíme.





Jakub Mysliveček ©