minj
Lokality


Články:  6. Výskyt kalcitu a aragonitu v Českém středohoří


Úvod:

   České středohoří je oblast, která je na našem území jednou z velmi zajímavých geologických prostředí. Jeho nejspodnější podklad tvoří horniny variského stáří patřící do Českého masivu. Na ně nasedají podstatně později uložené křídové sedimenty s mocností až 400 metrů a na severu se díky nasunutí jednotky Saxothuringika zvedají Krušné hory. V pánvích pod jejich prudkými svahy vznikly v terciéru bažiny a mokřady, které dnes těžíme pro hnědé uhlí. A do tohoto prostředí se ve spodním miocénu začal otevírat Ohárecký rift, který zapříčinil výlevy převážně bazických druhů hornin a vznik všech místních vulkanických těles. Právě v době kdy vznikaly tato tělesa krystalizovaly také minerály, o kterých si dnes budeme povídat. Řeč bude totiž o polymorfních minerálech CaCO3, tedy o kalcitu a aragonitu.


kalcit
Krystal kalcitu
(Dobranka u Dobrné 2015).
Velikost vzorku 38 mm.
Charakteristika kalcitu:

   Kalcit (CaCO3) je tím nejběžnějším zástupcem karbonátů. Byl popsán rakouským mineralogem W.K. Haidingerem v roce 1845 a jeho název pochází z latinského „calx“ tedy vápno. Krystalizuje v trigonální (klencové) soustavě, jeho tvrdost je 3, lesk skelný, barva téměř výhradně bílá, následovaná medovou, hnědou, šedou a červenou. Běžně je též čirý a jeho štěpnost je dokonalá podle klence. Vzniká krystalizací na hydrotermálních žilách, z karbonatitového magmatu, krystalizací v dutinách vulkanických hornin a především diagenezí z mořských sedimentů díky rozkladu mořských živočichů, jejichž schránky často obsahují CaCO3.


   Tento minerál je doslova měňavkou v krystalové říši, jelikož vytváří velké množství variací základního klence. Nalezneme jej téměř v každém prostředí v bezpočtu různých krystalových tvarů, nad kterými však silně převažuje typický nízký či hrotitý klenec. Jeho metamorfózou vznikají mramory. Často v dutinách vytváří dokonale omezené krystalové drúzy dosahující značných velikostí. Díky různým chemickým příměsím vytváří řadu dalších minerálů jako například manganokalcit, plumbokalcit či stronciokalcit. Jeho naprosto čirá forma nazývající se „islandský kalcit“ či „islandský vápenec“ vyniká díky své vlastnosti dvojlomu a dodnes je tato jeho vlastnost využívána například v polarizačních mikroskopech. Kalcit má také zajímavou vlastnost fluorescence, kdy v UV světle září žlutě či růžově. Pro své vlastnosti bývá někdy broušen a vzhledem jeho nízké tvrdosti se často jedná o unikátní výbrusy.


kalcit
Tabulkovité xx kalcitu na analcimu
 (Divoká rokle 2013).
Velikost vzorku 60 mm.

kalcit
Drúza krystalů kalcitu
 (Libochovany 2014).
Velikost vzorku 59 mm.

kalcit
Zajímavý zelený kalcit narůstající na natrolit v paragnezi s pyritem
(Mariánská skála 2012).
Velikost vzorku 61 mm.


Lokality kalcitu v Českém středohoří:

   V Českém středohoří nalezneme kalcit téměř na každém rohu. Z velké části za to mohou právě křídové usazeniny, které jsou velkým zdrojem CaCO3 a tak výrazně ovlivňovali chemické složení magmatu, ze kterého pohoří vzniklo. Dalo by se říci, že se zde vyskytuje ve dvou hlavních formách.

   První formou jsou kalcitové žíly, které často chaoticky pronikají tělesy bazických vulkanických hornin, kde vyplnili trhliny. Tyto žíly často naduřují do dutin často velmi velkých velikostí a mohou obsahovat kromě kalcitu také jiné minerály. Do této kategorie lokalit můžeme zařadit například nedávno popsanou lokalitu Bílinka, kde kalcit vytváří 3 – 6 metrů mocnou žílu v jejíž dutinách se vyskytují do 2 cm velké krystaly kalcitu na který zde dokonce narůstají až 6 cm velké namodralé krystaly barytu. Tato lokalita byla bohužel znovuobjevena při stavbě dálnice D8 a dnes je její výchoz zastavěn, nicméně žíla pokračuje mimo zastavěné území. Dále se menší kalcitové žíly vyskytují například na lokalitě Libochovany – Deblík, kde v dnes již netěženém lomu vytváří až 30 cm mocné žíly často naduřujících do velkých dutin, jejichž stěny jsou porostlé až 1 cm velkými klenci kalcitu. Podobná situace je na lokalitě Soutěsky u Děčína, kde však kalcitové krystaly dosahují velikosti až 10 cm.

   Druhou formou výskytu jsou kalcitové krystaly vykrystalizované v dutinách vulkanických hornin a to nejen bazických jako v předchozím případě, ale také v podstatně světlejších typech hornin jako jsou například trachyty. Tyto dutiny nalezneme téměř všude. Typicky je kalcit doprovodným minerálem v dutinách na Mariánské skále, v Soutěskách u Děčína kde jeho krystaly často nasedají na jehlice natrolitu nebo naopak jsou natrolitem obrůstány. Také na dalších lokalitách jako Dobranka u Dobrné, Dolní Zálezly, Řepčice a mnohých dalších obsahují dutiny krystaly kalcitu, které často omezuje v růstu pouze velikost dutiny a tak můžeme narazit i na opravdové obry. Například mezi sběrately koluje historka o obrovské dutině velké několik metrů s krystaly kalcitu až 30 cm velkými porůstající stěny dutiny, tedy spíše jeskyně. Ta byla prý objevena při těžbě v některém z lomů u Libochovan a poté byla zavezena materiálem, aby se mohlo dále těžit a nic se nemuselo hlásit. Za-li je toto pravda či ne nevím, ale myslím, že to dobře ukazuje, jak velké dutiny i krystaly kalcitu mohou být skryty kdesi v Českém středohoří.


kalcit
Drúza xx kalcitu
(Libochovany 2011).
Velikost vzorku 83 mm.

kalcit
Tabulkovité xx kalcitu v dutině s analcimem (Divoká rokle 2012). Velikost vzorku 145 mm.
kalcit
Zajímavé ledvinité útvary kalcitu
 (Mariánská skála 2014).
Velikost vzorku 65 mm.


kalcit
Velký krystal kalcitu
(Soutěsky u Děčína 2014).
 Velikost vzorku 59 mm.

kalcit
Nárůsty kalcitu v dutině oranžového natrolitu (Mariánská skála 2012).
 Velikost vzorku 159 mm.

kalcit
Vzorek s velkými krystaly kalcitu
 (Soutěsky u Děčína 2014).
Velikost vzorku 116 mm.




aragonit
Krystal světle fialového aragonitu
(Všechlapy u Teplic 2015).
Výška vzorku 60 mm.
Foto a sbírka Jířího Mánka.
Charakteristika aragonitu:

   Aragonit (CaCO3) je na rozdíl od kalcitu vzácnější modifikací této chemické sloučeniny. Byl popsán německým geologem A.G. Wernerem v roce 1796 a pojmenován byl podle místa nálezu v Aragonii na území dnešního Španělska. Krystalizuje v rombické (kosočtverečné) soustavě, jeho tvrdost 3,5 – 4 je vyšší než u kalcitu a má skelný lesk. Barva krystalů je často čirá či bílá, ale může být také s nádechem do žluté, modré, růžové a fialové barvy. Vytváří tlustě sloupcovité a jehlicovité krystaly či vláknité a masivní agregáty.


   Vzniká na nízkoteplotních a nízkotlakých hydrotermální a epidermálních žilách často blízko povrchu a díky jeho velké rozpustnosti se často vysráží v potrubí člověkem využívaných lázeňských vod, kde vytváří vrstevnaté agregáty, kterým říkáme vřídlovce. V přírodě se takto vyskytuje například v oblasti gejzírů. Podobným způsobem také vznikají pizolitické agregáty zvané hrachovce. Často vzniká též autohydratací bazaltů či sekundárním vysrážením v krasech. Vytváří celou řadu modifikací, z nichž jsme si již uvedli vřídlovec a hrachovec, a dále podle příměsí vytváří například železné květy, onyxové mramory, mossottit (Sr-aragonit), tartowicit (Pb-aragonit) a další. Aragonit je někdy podobně jako kalcit používán k broušení. aragonit
Dutina s krystaly aragonitu na krystalech kalcitu
(Všechlapy u Teplic 2015).
Velikost vzorku 140 mm.
Foto a sbírka Jířího Mánka.


Lokality aragonitu v Českém středohoří:

   Výskyt aragonitu je podobný jako u běžnějšího kalcitu. Opět se zde vyskytují žíly tvořené aragonitem, které však často tvoří jeho vláknitá forma. Tyto žíly často naduřují do dutin, ve kterých se vyskytují až 30 cm velké povětšinou tlustě sloupcovité krystaly. Typickou lokalitou tohoto výskytu je jedna z nejznámějších českých lokalit Hořenec u Mostu. Tato lokalita je jednou z klasických českých lokalit a žíly aragonitu především S – J směru zde procházejí nezalesněným vrhem Číčov. Žíly mají mocnost do 20 cm a v místech naduření dosahují mocnosti až 50 cm, kde se vytvářejí drúzové dutiny s čirými či medově zbarvenými krystaly až 30 cm velkými. V minulosti byl vrch ze sv. strany narušen malým lůmkem, ze kterého pocházejí nejlepší nálezy místního aragonitu. Místní čiré krystaly aragonitu byly díky svým vlastnostem dokonce jako první broušeny. Dnes je tato lokalita bohužel pro sběratele z velké části nepřístupná z důvodu ochrany koniklece lučního i samotného aragonitu a sběr je zde zakázán. Jistá možnost nálezů aragonitu je na okolních polích. Podobné krystaly aragonitu tzv. „hořeneckého“ typu se vyskytují na nedaleké lokalitě Merunice, kde se v místním činném lomu čas od času najdou podobné aragonitové žíly.


aragonit
Čirý aragonit
(Hořenec u Mostu 2013).
Velikost vzorku 23 mm.

aragonit
Čirý krystal aragonitu
(Hořenec u Mostu 2013).
Velikost vzorku 28 mm.

aragonit
Větší fragmet krystalu aragonitu
 (Hořenec u Mostu 2013).
Velikost vzorku 45 mm.



   Pro České středohoří jsou též typické aragonity z lomu Všechlapy u Teplic. V tomto lomu se vyskytují žíly s drúzovými dutinami krystalů čiré, bílé a často též světle fialové barvy. Tyto typicky tlustě sloupcovité krystaly dosahují délky až 15 cm a často na ně nasedají drobné krystalky kalcitu. Tato lokalita je dnes pro sběratele bohužel nepřístupná z důvodu špatného přístupu vedení ke sběratelům.
   Vzácněji se vyskytují též žíly s tence sloupcovitými až jehlicovitými krystaly. Asi nejznámější lokalitou tohoto výskytu je lom Chraberce u Loun, kde se již dvakrát (podzim 2011 a jaro 2013) objevila žíla s typickými jehlicovitými krystaly bílé barvy dlouhé kolem 10 mm, které patří k nejhezčím ukázkám tohoto minerálu v ČR.
   Poměrně časté jsou však tence sloupcovité až jehlicovité krystaly povětšinou čiré nebo bílé barvy, které vyskytují v dutinách po vulkanických plynech. Můžeme je nalézt například opět na lokalitě Merunice, kde tvoří max. 10 cm velké krystaly v dutinách ve spodní části lomu a také na lokalitě Mariánská skála, kde jsou krystaly spíše tlustější, barva především bílá až čirá a délka maximálně 5 cm.


aragonit
Krásný vzorek světle fialových xx aragonitu na kalcitech
(Všechlapy u Teplic 2015).
Velikost vzorku 150 mm.
Foto a sbírka Jířího Mánka.
aragonit
Krystal aragonitu zarostlý v oxidy zbarveném natrolitu
(Mariánská skála 2014).
Šířka záběru cca 50 mm.
aragonit
Krystaly aragonitu v dutině natrolitu zbarvené oxidy Fe a Mn
(Mariánská skála 2014).
Velikost vzorku 112 mm.
Foto a sbírka Jířího Mánka.
aragonit
Krystaly aragonitu porostlé povlaky kalcitu
(Všechlapy u Teplic 2013).
Velikost vzorku 190 mm.
Foto a sbírka Jířího Mánka.
aragonit
Jehlicovité xx aragonitu
(Chraberce u Loun 2014).
Velikost vzorku 90 mm.
Foto a sbírka Jířího Mánka.
aragonit
Drúza s krystaly světle fialového aragonitu
(Všechlapy u Teplic 2015).
Velikost vzorku 110 mm.
Foto a sbírka Jířího Mánka.


mapa
Mapa výskytu kalcitu a aragonitu
 (knikni pro zvětšení)
zdroj: www.mapy.cz
   V tomto výčtu jsme si uvedli pouze nejznámější či nejvýznamnější lokality těchto minerálů v Českém středohoří a celkový počet jejich lokalit je velké množství. Zajímavostí, které jsem si všiml, je plošný výskyt lokalit obou minerálů. Existuje totiž jakási hranice mezi jejich výskytem. Ta probíhá v pruhu cca SSZ – JJV směru v pruhu Ústí nad Labem – Litoměřice, kde se jejich výskyty mísí. Nalevo od tohoto pruhu se vyskytují převážně lokality s aragonitem a napravo se naopak vyskytuje především kalcit. Podle mé teorie je toto způsobeno díky vlastnostmi, které CaCO3 má.

   Pokud totiž vykrystalizuje první aragonit, tak se časem přeměňuje na kalcit. Uvědomíme-li si, že výlev magmatu v Českém středohoří probíhal směrem ze SSV na JJZ a že tedy SSV oblast je nejstarší, pak je interpretace výskytu poměrně jednoduchá. Aragonit se postupně přeměňuje na kalcit a děje se tak +- lineárně ve směru výlevu magmatu. Dnes je tedy tato linie mezi městy Ústí nad Labem a Litoměřicemi, kde se také na několika lokalitách (například Libochovany – Deblík) dají najít částečně přeměněné aragonity s již úplně přeměněnými konci krystalů na kalcit, což může být důkaz této teorie. Zdůrazňuji, že je to jen můj subjektivní názor a nejedná se o vědecky ověřený fakt. aragonitakalcit
Aragonitové slunce, na koncích přeměněné na kalcit
(Libochovany 2011).
Velikost slunce 30 mm.




Kalcit a aragonit mezi sběrateli:

   Přestože se jedná o dvě formy CaCO3, tak je mezi sběrateli více oblíbený především aragonit. Ten je vzácnější a jeho krystaly jsou více, abych tak řekl „krystalovatější“ než kalcit. Přesto si myslím, že i kalcit, na který je ve sběratelské obci nahlíženo spíše jako na odpad, který se dá snadno leptat, je krásným minerálem. Dovedu si představit sbírat pouze tento minerál a zaměřit se pouze na různé typy jeho krystalů nebo výskytů. Sám mám ve sbírce zařazeno spoustu ukázek kalcitu, kterých si cením stejně jako ostatních minerálů. Kamarád má dokonce jako jeden z největších klenotů své sbírky kalcit z Cínovce, kde se za celou dobu těžby objevila pouze jediná dutina s tímto minerálem a jedná se tedy o opravdovou raritu. Ti kdo by však nevěděli za jakých okolností byl tento vzorek nalezen by jen ohrnuli nos a nejspíše by si mysleli „obyčejný kalcit“. Myslím, že tento minerál by si zasloužil alespoň stejnou úctu a zájem o něj jako jeho blízký minerál aragonit.


   Za týden si v dalším článku seriálu „Mineralogické středy“ povíme něco o dalších polymorfních minerálech v krystalové říši a to konkrétně o minerálech se shodným chemickým vzorcem Al2SiO5 , tedy o andalusitu, kyanitu a sillimanitu.





Jakub Mysliveček ©