|
Jezuitská rokle
(den konání 20.4. 2016)
Rozkvetlá jarní zahrada v tomto nepříliš navštěvovaném údolí.
|
Již asi měsíc se chystám znovu podívat na
lokalitu fosilních miocénních rostlin v
Jezuitské rokli. Naše poslední
návštěva na konci minulého roku skončila bohužel
nezdarem, jelikož se nám všechny vzorky nakonec rozpadly,
přestože byly naimpregnované. Od té doby se mnou Martin
na lokalitu nechtěl jet, jelikož by se dle jeho slov zase
všechno rozpadlo. Po včerejší
návštěvě Dolních Zálezel a
Mariánské skály jsem nevěděl, jestli ještě
budu mít vůbec chuť někam na šutry jít. Martin
chtěl jet na průzkum jedné lokality kalcitu, ale já jsem
chtěl dnešní slunečný den využít jinak.
Nakonec jsem se ale rozhodl, že na ty zkameněliny přeci jen pojedu,
trochu se projdu a vyzkouším také různé
impregnační metody na nalezené vzorky. |
|
Náš paleontologický výkop při mém příchodu.
|
Povedl se mi dokonce opět nález samčího květenství břízy.
|
|
Rozhodl jsem se, že se projdu když je tak pěkně a zaparkoval
jsem u spodní části údolí Rytina soutěska.
Vzal jsem si vybavení a pomalu bez spěchu jsem se vydal do
kopce. Jarní les byl naprosto úžasný a
musím říct, že po dlouhé době jsem dobyl trochu
pozitivní energie. Není to sice nejlehčí ani
nejkratší cesta k lokalitě, ale rozhodně doporučuji
vzít to tudy a vychutnat si přírodu v
údolí.
Pomalu jsem se vyškrábal až na dolní
konec Jezuitské rokle. Díky nezakrytosti terénu
vegetací, která ještě nestačila vyrůst jsem měl
možnost důkladně pozorovat projevy postupného
sesouvání materiálu údolím směrem
dolů a také se mi podařilo najít několik nadějných
míst, kde jsem v úlomcích identifikoval
bitumenózní břidlice a diatomity
nacházející se pod povrchem. |
Po hodinu trvajícím výstupu jsem se konečně
dostal k samotnému výkopu, který jsme zde založili
před necelým rokem. Výkop se vždy během několika
měsíců z části zasutí a tak jsem dnes
nejdříve hrabal materiál ven, abych si odkryl vrstvy
sedimentů. Když se mi to končně povedlo začlo vlastní
opatrné vyndávání větších
kusů břidlic a světlých diatomitů. Vždy jsem si připravil
hromádku materiálu, který jsem následně
kladívkem s plochou špičkou rozbíjel na
tenké pláty, ve kterých se téměř
pokaždé objevil nějaký ten otisk listu.
Nejvíce nálezu jako vždy na tomto
místě patřila skořicovníku Daphnogene cinnamomifolia.
Zdá se v minimálně v sedimentech zastižených
tímto výkopem tvoří až 80% všech
fosílií. |
|
Nažka javoru (Jezuitská rokle).
Velikost vzorku 65 mm.
|
Carya serrifolia? (Jezuitská rokle).
Velikost vzorku 96 mm. |
|
Dalšími nálezy byly tentokrát poměrně
časté ukázky javorů a to častěji nažek než listů. Listy
patřili druhu Acer tricuspidatum. Povedl se mi dokonce opět
nález samčího květenství břízy (Betula
sp.), který jsem zde našel také v
září loňského roku v jediném vzorku.
Další nálezy patřily také druhům
Laurophyllum sp., Carya sp. (Carya serrifolia?), Ulmus pyramidalis, Alnus sp.
a Cercidiphyllum crenatum.
Na lokalitě jsem nakonec strávil něco přes dvě
hodinky a před odchodem jsem ještě z části zasutil
výkop, jelikož začínal být již poměrně
velký. Příště buď kopnu na stejném
místě a nebo se přesunu na některé z dnes
vytipovaných míst. Tak či ona, jsem tento výkop
zahrnul jak jen to šlo. Nejideálnější se
jeví místo s pravděpodobně vypadálenými
porcelanitovými jíly, kde by vzorky také nemusely
tak rychle podléhat destrukci díky
vysychání. |
Po
návratu domů jsem se posilnil a ihned se šel věnovat
nalezeným vzorkům. Vzorky z této lokality totiž
díky velkému zastoupení jílů v hornině při
vysychání praskají, což vede k
částečné či naprosté destrukci vzorků.
Tentokrát jsem měl v plánu vyzkoušet hned několik
impregnačních metod, ale nakonec jsem vyzkoušel pouze
jednu. Opět jsem si rozmíchal perchlor, ve kterém jsem
rozpustil velké množství polystyrenu až se polystyren
téměř nechtěl rozpouštět. Tím jsem získal
velmi vazké lepidlo, kterým jsem vzorky natřel.
Některé vzorky jsem dokonce zkoušel do roztoku ponořit,
aby se tekutina dostala do všech skulin. Po uschnutí
první vrsvy jsem na vzorky nanesl ještě jednu vrstvu. Při
práci jsem používal gumové rukavice, jelikož tato
látka se potom špatně dostává z kůže a
navíc je perchlor toxický. Některé vzorky jsem
tímto nátěrem nejspíš zachránil, ale
jiné se přesto časem rozpadnou. Nezbývá tedy
najít jiné řešení jak vzorky naimpregnovat. |
|
Asi nejlepší nález dne - Daphnogene cinnamomifolia.
|
FOTO = Lokalita
FOTO 1 = Ulmus pyramidalis
FOTO 2 = Daphnogene cinnamomifolia a Alnus sp.
FOTO 3 = Daphnogene cinnamomifolia
FOTO 4 = Laurophyllum sp.
FOTO 5 = Cercidiphyllum crenatum
FOTO 6 = Carya serrifolia?
FOTO 7 = Nažka javoru
FOTO 8 = Acer tricuspidatum
FOTO 9 = Samčí květenství Betula sp
FOTO 10 = Daphnogene cinnamomifolia
|