Osobní stránky sběratele minerálů a zkamenělin Jakuba Myslivečka

Biotit
(a další tmavé slídy)

Názvem biotit, čili laicky také „tmavá slída“, označujeme v dnešní době celou řadu minerálů a přechodných minerálních druhů ze skupiny slíd, které mají všechny dvě důležité vlastnosti. Zaprvé jsou opticky výrazně tmavé a zadruhé neobsahují lithium. Reálně se jedná o slídy o složení mezi koncovými členy annit – flogopit a estonit – siderofylit. Jelikož se jedná o slídu, má typickou dokonalou štěpnost kolmou k optické ose c, díky které je možné její krystaly štěpit na velmi tenké plátky. Stejně jako u ostatních slíd je mylně uváděn jako hexagonální právě díky vytváření lupenitých šestihranných tabulek, které jsou však jen nedorostlé monoklinické krystaly (dokonalý krystal všech slíd má tvar hexagonálního jehlanu). Jeho barva je způsobena především díky obsahu železa a manganu a je černá až tmavě hnědá. Jedná se o běžný magmatický horninotvorný minerál, který najdeme například v některých granitoidech, syenitoidech, dioritoidech, gabrech a povětšinou mikroskopický také v bazaltech, tefritech či trachytech. Známý je také z některých pegmatitových žil, kde se však vyskytuje méně hojně jako světlý muskovit. Je také hojný v některých metamorfitech, především rulách. Známý je také z některých hydrotermálních rudních žil a díky erozi se hojně nachází v některých typech sedimentárních hornin. Velmi snadno zvětrává a autometamorfuje, přičemž tato především bronzově červenohnědá forma se nazývá rubelan (nejedná se však o samostatný minerál). Využívá se především pro výrobku izolačních materiálů (elektrotechnika, žáruvzdorné materiály).

V České republice jsou slídy z dnes již zrušené skupiny biotitu poměrně hojné a setkat se s nimi lze především ve vhodných magmatických a metamorfovaných horninách napříč naším územím. Jako výjimečné lokality výskytu lze jmenovat Ruprechtice u Liberce, Brno – Maloměřice, Horní Dvořiště apod., kde se vyskytují především v granitoidech. Vázán na pegmatity se s ním lze setkat na Domažlicku, Písecku, u Mladonic a Budislavi, v Dolních Borech apod. V Ústeckém kraji se jedná taktéž o poměrně častou slídu. Nalezneme jej například v rulách ve východní části Krušných hor. Jeho až 40 cm lupenovité tabule jsou známy z pegmatitu na Krupce (štoly Barbora a Václav). Velmi hojný je především mikroskopický ve vulkanitech Českého středohoří a Doupovských hor, kde se s ním náhodně lze setkat také ve formě větších lupenů do 3 cm velikosti. Na lokalitě Rokle u Kadaně lze najít až 3 cm velké dokonale hexagonální tabulky téměř čistého flogopitu zarostlé v bentonitu. V minulosti mezi sběrateli velice oblíbená červenohnědá alterovaná forma rubelan je pak popisována především z lokalit Žim u Bořislavi, Kostomlaty, Lukov u Milešova či Bílinka u Lovosic a na většině těchto lokalit se dá stále najít ve sběratelských ukázkách.

Chemický vzorec	Komplikovaný (více mezičlenů) => tmavá slída bez obsahu Li
Minerální skupina	Křemičitan, skupina slídy
Krystalová soustava	Monoklinická
Štěpnost	Dokonalá v rovině os a a b
Lom	Žádný
Lesk	Skelný, perleťový až hedvábný
Vryp	Bílý
Tvrdost	2,5-4
Hustota	2,77-2,88
Charakteristika	Štěpnost do tenkých lupenů, tmavá barva, lesk.
Hojnost výskytu v ČR	Hojný

Černé lupeny biotitu na křemeni
(Krupka - štola Barbora).
Velikost vzorku 99 mm

Krystal flogopitu zarostlý v bentonitu (Rokle u Kadaně). Velikost vzorku 80 mm.
(detail)

Rubelan na bazanitu
(Žim u Bořislavi).
Velikost vzorku 82 mm.