|
Jordánsko - Mrtvé moře
(den konání 27.-28.2. 2023)
Celé území Mrtvého moře je kromě několika
málo polosuchých keříků životu
prázdné.
|
Již od minulého roku jsem věděl, že se koncem
února 2023 podívám do země, kam jsem se vždy chtěl
podívat – do Jordánska. Jedná se o
blízkovýchodní zemi, která má
typickou regionální kulturu, hromadu historických
památek, krásné přírodní
bohatství a zároveň je to asi
nejbezpečnější podobná země. Mé
zážitky z týdenní návštěvy
Jordánska se zkrátka nedají sepsat v rámci
jednoho odstavce. Jediné co mohu je doporučit se do této
země podívat. Poslední dobou je to oblíbená
dovolenková destinace Čechů a Jordánci si toho
začínají hodně všímat, navíc jsou to
velice milí lidé a opravdu Jordánsko jako zemi k
aktivnější dovolené jen a pouze doporučuji. |
|
Hladina Mrtvého moře každý rok klesá přibližně o 1 metr.
|
Po cestě k hladině míjíme řadu solných
škrapů vzniklých při občasných
deštích v oblasti.
|
|
O čem chci ale psát zde na stránkách
zaměřených na sběr minerálů a zkamenělin je
návštěva (vlastně dvě návštěvy)
Mrtvého moře. Jak asi mnozí z vás ví,
Mrtvé moře je nejníže položené
přírodní místo na Zemi a je tvořeno
hypersalinním roztokem. Jelikož jsem celé
putování po Jordánsku popisoval u sebe na
Facebooku, kam jsem přiložil i velké množství fotek, tak
jsem si řekl, že určité pasáže z návštěv
Mrtvého moře využiji i zde. Nyní tedy již k textu
psaného spíše cestovatelsky a na konci zase
přidám krátký shrnující
komentář. :-) |
Po cestě v městečku Gawr al-Mazraah kupujeme malé
banánky, které jsou chuťově naprosto
výborné. Projíždíme mezi zelenými
banánovými plantážemi a najednou konec zeleně a už
jen kameny a písek. Po levé straně ho konečně
vidíme – Mrtvé moře. Je to
zvláštní místo. Atmosféru
místa podtrhuje vedro, absence zeleně a
zvláštní mlžný opar. Nejdeme dlouho a
zastavujeme na místě, kde není oficiální
pláž, ale je zde malý stánek
nabízející různé služby pro turisty jako
teplé i studené nápoje, ale také možnost
sprchy sladkou vodou. Parkoviště se nachází ve
výšce přibližně 380 metrů pod hladinou světového
oceánu. O přibližně dalších 40 metrů níže
se pak nachází samotná aktuální
hladina Mrtvého moře. Břehy lemují bílé
pásy vykrystalizovaného halitu s příměsí
dalších minerálů především
síranové skupiny, což způsobuje nepříjemný
sirný zápach v okolí vodní hladiny. |
|
Dnešní hladina Mrtvého moře se
nachází v nadmořské výšce
mínus 430 m n.m. tedy vlastně pod mořem.
|
Aktuálně vznikající halitová drúza. |
|
Mrtvé moře přibližně od 60. let 20. století
postupně vysychá, jelikož řeka Jordán, která je
hlavní tepnou dotující moře vodou, začala
být tou dobou využívána pro
zavlažování mnoha polí v Jordánsku a tak
sem míří asi 1/6 původního množství vody. V
kombinaci s globálním oteplováním a lidskou
lakomostí v podobě obří těžařské společnosti
těžící evaporační nerostné bohatství
v jižní části Mrtvého moře se vodní hladina
každý rok sníží přibližně o 1 metr. Pokud se do
Mrtvého moře nepodaří v blízké době
vystavět kanál přivádějící vodu ze
Středozemního či Rudého moře, tak časem bohužel
úplně zanikne jako řada dalších podobných
slaných jezer (např. Aralské jezero). |
My se dnes nechceme ještě koupat, ale chceme se jít
podívat na pobřeží a okouknout prostředí pro
zítřejší plánované
koupání. Sházíme tedy dolů směrem k břehu.
Z počátku je pouze původní plážový
písek a štěrk. Následují lavice
větších kulatých balvanů původně se
nacházejících v hloubce kolem 10 – 15 metrů
pod hladinou. A pak už začíná jen sůl, tedy solné
pláně a skaliska. Sůl je tu čas od času rozpouštěna
deštěm, takže se tu vytvářejí typické
velice ostré povrchy v podstatě identické se
škrapy ve vápencových krasech. Místy se
vytváří solná dlažba typická
například pro Death Valley v Kalifornii s typickými
úhelníkovými plochami. Když konečně přijdeme ke
břehu, tak jsme v jiném světě. Všude kolem jsou
bílé útesy tvořené jednotlivými
lavicemi krystalického halitu. |
|
Jediný vzorek halitu, který jsem si odnesl z prvního dne návštěvy Mrtvého moře. |
Západ slunce nad Mrtvým mořem. V dálce se
mírně formuje pobřeží patřící Izraeli. |
|
Halit tu tvoří různé morfologické tvary,
tedy nejen kubické krystaly, ale například také
krápníčky. Krystaly halitu jsou až 4,5 cm velké.
Na hranici vody a útesů se právě vytváří
nové krystalické drúzy a v zálivech jsou
vyvinuté zajímavé perlové agregáty
halitu, které by se daly nazvat solným pískem.
Voda je krásně blankytně modrá, na dotek poněkud
vazká až mastná. Po vyschnutí na rukách
okamžitě krystalizují drobné krystalky soli.
Konsternovaně fotím drúzy krystalů a říkám
si, že tady mít možnost kladívka s majzlíkem a
velkým balíkem, který by se dal poslat domů, tak
by to byla luxusní šutrovačka. Bohužel na něco
takového mohu zapomenout, ale drúzy jsou všude
kolem mě a mohu si jen vybírat. Nakonec jeden volný
dlaňový vzorek nacházím a beru si jej domů. |
Druhý den jsme ráno navštívili
Madabu, obrovské údolí Wadi Mujib kolem
stejnojmenné přehrady a hrad Kerak. Od Kerku nás
čeká 40 km cesta k Mrtvému moři, kdy během trasy
dlouhé 27 km překonáváme
výškový profil 1400 m. Důsledkem byly dvě věci.
Zaprvé jsme viděli krásné erozní kaňon,
který se táhne od Keraku až k městečku Al Mazra.
Zadruhé mě téměř na konci chytla neskutečná
bodavá bolest hlavy koncentrovaná v levém
spánku. Bylo to právě důsledkem velmi rychlé změny
nadmořské výšky a v kombinaci s mojí
naštěstí již ustupující rýmou a
ucpanými dutinami. Trvalo mi asi pět minut, než jsem byl
schopný fungovat. |
|
Drúza halitu (Mrtvé moře).
Velikost vzorku 125 mm. |
Druhý den nebylo Mrtvé moře zahalené v tak
husté mlze a hned to tu bylo trochu radostnější. |
|
Pak už jsme zase pokračovali, v
městečku opět nakoupili banány a pak jsme už parkovali na
stejném místě u Mrtvého moře jako předchozí
den. Dnes jsme měli v plánu se zde konečně vykoupat. Vzali jsme
si tedy do batohů větší množství sladké
vody na omytí po koupání (doporučuji si
schovávat PET lahve od vypité vody a naplnit si je někde
z řádu pro tyto účely) a tentokrát jsme
všichni vyrazili k bílým břehům. Nešli jsme
ale na přesně to stejné místo co včera. Plážiček
je tu každopádně mnoho. Blížil se západ slunce,
takže jsem využil vhodného světla a fotil co se dalo –
západ, západ se solnými útesy, krystaly
soli, přítelkyni, okolí a podobně. Hned po focení
jsem začal běhat kolem a hledal jsem vhodný materiál s
drúzami halitu, které bych si chtěl vzít
domů. |
Zjistil jsem, že můj plán s náhradou
majzlíku se nekoná – na Keraku jsem vzal
velký hřebík a po cestě k moři jsem našel
pěkný valoun pískovce, které jsem chtěl
použít jako improvizované kladívko a
majzlík. No, nepovedlo se a drúzy bych akorát
zničil… Takže jsem prostě chodil po solných
útesech a hledal místa, která by se dala při
vhodném dupnutí na převis utrhnout. Nakonec jsem jedno
takové našel. Pod převis jsem dal kus látky a
dupnul jsem. Utrhla se asi půlmetrová drúza, která
spadla krystaly do měkkého textilu a já jsem si jen
vybíral a formátoval, co si vezmu domů. Nemohl jsem si
toho moc vzít, jelikož kufřík jsem měl malý a už i
tak skoro plný. |
|
Halit je zde tak masivní, že bez vhodného
nářadí není možné drúzy
získat. |
Místní evaporit neobsahuje pouze minerál halit,
ale také množství dalších minerálů,
především zástupce síranů, které
způsobují místní sirný zápach kolem
Mrtvého moře. |
|
Nakonec jsem stejně místo původně
plánovaných 3 vzorků bral vzorků 5 a jeden jsem měl
ještě doma ze včerejška. Ale mise byla splněna –
tři vzorky do mé sbírky mám, jeden vzorek do
školní sbírky také mám a dva
přebytečné vzorky možná nabídnu na burzách,
ale spíš si je asi také nechám. Mimochodem
vzorky byly trochu zaprášené a ve vodě se
samozřejmě mýt nemohou, tedy s jedinou výjimkou a to v
podobě roztoku, ze kterého vznikly. Takže jsem vzorky
ještě pořádně naposledy opláchnul ve vodách
Mrtvého moře a dal osušit. No a poté když zapadlo
slunce jsem se konečně odhodlal se svléknout a vlézt do
vod Mrtvého moře. Moře bylo teplé, odhadem tak 22 °C.
Výdech, nádech a chtěl jsem se ponořit do vody. |
Jenže ono to nešlo! :-D Voda je zde tak silně
přesycená evaporačními minerály, že člověk se
prostě položí a plave, aniž by musel vydat
sebemenší snahu se udržet na hladině. Je to
strašně zvláštní pocit. Od mala se člověk
učí, že ve vodě se může utopit, když nebude kopat nohama a
máchat rukama, ale tady opravdu nemusíte dělat nic. Je to
jako ležet na nafukovací matračce na vodní hladině.
Přitom voda je relativně normální, jen možná
trochu víc vazká a na omak jste následně
takoví olejnatí. Plavat se tu nedá – člověka
to automaticky převažuje na hlavu. Zajímavé je
také to, že když se odrazíte a jedete po hladině, tak
prostě jedete a nezpomalujete díky nízkému
tření. |
|
Jedná se o jedno z nejpodivnějších míst, na kterých jsem kdy byl. |
Halit krystalizující ze silně přesyceného roztoku. |
|
No chvíli jsem blbnul a pak jsem přemluvil
přítelkyni, ať to také zkusí (nechtěla do vody
jít, jelikož na Keraku upadla a měla čerstvé rány
na kolenou, které by mohli v silně slané vodě
začít neskutečně pálit). Nakonec to tedy zkusila a
kupodivu jí prý rány nepálili, takže
také chvíli blbla v tomhle zvláštním
moři. Byla tu neuvěřitelná atmosféra a pro mě asi
druhý nejkrásnější zážitek z
Jordánska, kdy se člověk koupal krátce po západu
slunce sám na pláži u Mrtvého moře mezi
obřím množstvím halitových drúz. Pak už
jsme se jen omyly sladkou vodou (a alespoň jsme opravdu
bezvýznamně ale přece doplnili do moře asi 4 litry vody) a
vydali se za šera na výstup zpět k autu. |
Mimochodem existuje zajímavý plán na obnovu
Mrtvého moře. Musel by se však vykopat dlouhý
kanál (nejspíš podzemní) mezi Rudým
či Středozemním mořem. Díky tomu, že je Mrtvé moře
nejnižším povrchovým místem na Zemi (jeho
hladina je aktuálně ve výšce přibližně
mínus 430 m pod hladinou světového oceánu), by se
v rámci tohoto dlouhého kanálu dalo vytvořit
několik vodních elektráren
využívající přirozený spád
mořské vody dodávané do Mrtvého moře a
Jordánsko by tak získalo další
významný zdroj pro výrobu elektřiny. Z hlediska
obnovitelných zdrojů jsou na tom už dnes velice dobře
díky celoročním vhodným podmínkám
pro využívání solární energie a
také díky hornatým oblastem, které jsou již
dnes silně osázené větrnými elektrárnami.
Pro Mrtvé moře by to byl jistý způsob záchrany,
nicméně změna chemismu vody by v podstatě způsobila
kompletní změnu místního ekosystému. |
|
U Mrtvého moře se lze setkat ze zajímavostí,
která jinde není - halitovým pískem,
který tvoří pláže místních
malých zátok v jižní části moře. |
Získané vzorky halitu, které se pokusím
dostat přes předletovou kontrolu a následně dopravit do ČR.
Nakonec se mi to povedlo. |
|
Úplně nakonec dodám ještě velice
důležitý dodatek. Z Jordánska je zakázané
vyvážet nezpracované minerální
bohatství. Sice se tím myslí například
zlato či stříbro, ale je to v podstatě aplikovatelné i na
vzorky halitu či dokonce na pouštní písek či
normální kusy hornin. Při předletové kontrole
procházíte dvakrát prohlídkou, kdy
vaše zavazadla jedou přes skener a v podstatě téměř
každého turistu si následně sekurita vezme bokem a chce
ukázat obsah zavazadel. Povětšinou vám vzorky soli
či různé další nerostné bohatství
údajně zabaví (četl jsem na internetu –
nemám ověřeno). Samozřejmě i mě, přítelkyni a mamku
sekurita zastavila na obou stanovištích a chtěli
všechno nerostné bohatství vyndat na stůl. |
Na prvním stanovišti jsme měli
štěstí, že se sekuriťáci nechali ukecat (ale byl
to tedy boj), že se jedná jen o vzorky soli jakožto
suvenýry pro rodinu a nechali nám je včetně
halitového písku, který měla přítelkyni a
mamka určený na domácí výrobu kosmetiky.
Tady musím říct, že chtěli vyndat všechny vzorky
halitu z kufru a já jsem vytáhl jen 3 z 6 kusů. Na
druhém stanovišti už to bylo horší a
sekurita šla také po koření, čajích a
podobných látkách
připomínající drogy. Jak jsme ale pochopili, tak
na prvním stanovišti se zabavovalo nerostné
bohatství a na druhém stanovišti šlo hlavně
o testy na drogy, kdy všechny vzorky podrobily rychlé
stopové analýze přes speciální
papírek. |
|
Drúza halitu určená na zařazení do sbírky (Mrtvé moře).
Velikost vzorku 177 mm. |
Nejlepší dovezená drúza halitu
určená k doplnění sbírky, nicméně
málem zůstala na letišti v Ammánu (Mrtvé
moře). Velikost vzorku 168 mm. |
|
Naštěstí pak řekli, že si vzorky můžeme zabalit.
Vzorky tedy málem zůstaly v Ammánu na letišti, ale
naštěstí jsem je dovezl. Je to ale čistě na vaše
riziko, pokud se pokusíte vzorky halitu či různé
další kameny ze země vyvést. Zároveň by
dovezené vzorky měly být skladovány v relativně
vysoké vzdušné vlhkosti, jinak se prý brzy
začnou rozpadat. Pokud jsou ale skladovány při
příliš vysoké vlhkosti, tak se mohou začít
rozpouštět. Vzorky aktuálně skladuji při přibližně 75%
vlhkosti a i po měsíci od návratu vypadají v
pořádku. |
VIDEO = Mrtvé moře (Jordánsko) (27.-28.2. 2023)
FOTO = Lokalita
FOTO 1 = Krystal aragonitu
FOTO 2 = Fragment krystalu aragonitu
FOTO 3 = Krystal aragonitu
FOTO 4 = Srostlé drobné krystalky aragonitu s ukončením
FOTO 5 = Silně serpentinizovaný peridotit s pyropy
FOTO 6 = Větší silně rozpraskaný kus peridotitu s pyropy
|