|
Loučná pod Klínovcem
Podoba lokality "Na sjezdovce" v prosinci roku 2015. |
|
Klasická
mineralogická lokalita Loučná pod Klínovcem se
nachází ve stejnojmenné obci na hranici mezi ČR a
Německem přibližně 4 km vsv. od Božího Daru. Z
geologického hlediska lokalita spadá pod
loučensko-oberwiesenthalské vulkanické centrum
tvořené alkalickými vulkanickými horninami
uloženými v okolních metamorfovaných
horninách krušnohorského krystalinika
tvořenými převážně svory a fylity. |
Vulkanické horniny jsou
zastoupeny především bazickými členy (bazalty,
trachybazalty a bazaltické trachyandezity), ale bazické
členy jsou prostoupeny několika žilami mladšího fonolitu.
Všechny známé fonolitové žíly
mají přibližně severojižní směr. Zajímavé
jsou horniny xenolitů zastoupené především
pyroxenity, v menší míře granitoidy.
Západní část vulkanického centra na
českém území byla ovlivněna
post-magmatickými hydrotermálními procesy,
díky kterým jsou vulkanické horniny
impregnovány pyritem. Lokalita je známá
také ve světě díky výskytu pseudomorfóz po
krystalech leucitu velkých až 15 cm. Tyto pseudomorfózy,
nazývané také „pseudoleucity“, jsou
vázány na mladší fonolitové
žíly, přičemž né všechny zjištěné
fonolitové žíly tyto krystaly obsahují. Jsou
známy minimálně čtyři fonolitové žíly s
pseudoleucity („U tenisových kurtů“, „Na
sjezdovce“, „U hřbitova“ a jedna žíla byla
objevena při stavbě domů jz. od hřbitova). V rámci hmoty
„pseudoleucitu“ došlo k úplnému
nahrazení hmoty původního leucitu a to směsí živců
a slíd. Zajímavé jsou různé stupně
zachování původního vzhledu krystalu leucitu.
Některé krystaly jsou svými krystalovými tvary
dokonale zachovány a u jiných je původní
krystalický tvar zcela zastřen. Dokonale zachovalé
krystaly mají většinou rezavý až hnědý
povrch, špatně zachovalé krystaly jsou pak
povětšinou zrnité a jejich barva je béžová
až světle béžová s žilkami rezavého limonitu.
Velmi hojné jsou ukázky fonolitu se zarostlými
pseudoleucity, které však není možné
preparovat. Tento materiál je však velice efektní
při naleštění větší plochy. Z
dalších sběratelsky méně zajímavých
minerálů nacházející se na lokalitě lze
zmínit phillipsit, který vytváří
drobné krystalky a povlaky v dutinách bazických
alkalických hornin a také slídu ze skupiny biotit
– flogopit nacházející se například v
prostoru staveniště u silnice směr Boží Dar, kde byla
odkryta stěna s vulkanickými horninami o délce přibližně
40 m. Jeho nedokonale omezené krystaly se zde místy
vyskytují vcelku hojně a jejich přednostní orientace
určuje směr toku magmatu. |
Momentka ze záchraného výzkumu v červenci roku 2017.
|
|
Moment nálezu pěkné srostlice dvou krystalů pseudoleucitu sedící na fonolitu.
|
|
Pohled na žílu s krystaly pseudoleucitu.
|
Ze sběratelského
hlediska byla lokalita vždy tak trochu problémová. Byla
objevena při stavbě tenisových kurtů a sběr
místních pseudoleucitů tak byl omezen díky provozu
na kurtech a vyhánění ze strany majitele (kdo by chtěl,
aby mu vedle kurtu vznikaly jámy). Další
vysledovaná žíla zvaná „Na sjezdovce“
se objevila při kopání elektrického vedení
mezi světelnými stožáry osvětlující
sjezdovku (světla pro noční lyžování). Opět zde
byl střet zájmu mezi vlastníkem pozemku a sběrateli,
jelikož jámy přímo podkopávali elektrické
kabely uložené v zemi. Další žíla
vycházející u hřbitova byla ze zřejmých
důvodů nekopatelná a žíla objevená v roce 2017 se
objevila v základu jednoho z dnes již stojících
domů. Kvalita pseudoleucitů byla však velmi nízká
a většina živců byla přeměněna v jílové
minerály. Nejatraktivnější byla tedy žíla
„Na sjezdovce“, která byla po ukončení
provozu sjezdovky kutána podzemním výkopem
jistého sběratele bez povšimnutí veřejnosti. Mimo
tento skrytý podzemní výkop (dalo by se
říci štolu) o délce několika metrů se po
ukončení provozu sjezdovky začalo opět také kopat
přímo z povrchu, což však nebylo tolerováno
majitelem pozemku. Zajímavá šance ke sběru
pseudoleucitu přišla v roce 2015, kdy zde začalo
parcelování budoucí zástavby
(příjezdové cesty, inženýrské sítě).
Bohužel lokalita byla krátce na to silně zpopularizována
na internetu, což způsobilo rychlou vysbíranost. Na druhou
stranu bylo zachráněno velké množství vzorků,
které by jinak skončili pod silnicí, případně pod
nějakým domem. V létě roku 2017 pak proběhl
záchranný výzkum (z důvodu
blížící se zástavby), kdy bylo domluveno
vyzvednutí části žíly s majitelem pozemku za
spolufinancování NM a ČGS. Během 4 dnů byla žíla
odkryta v délce přes 15 metrů, byl ověřen její
vývoj a žíla byla minimálně do hloubky 4 metrů
kompletně odtěžena. Získaný materiál byl rozdělen
mezi organizace zajišťující tuto akci k
pozdějšímu zpracování výzkumu. Při
této akci bylo zjištěno, že žíla na obou
svých koncích zastižených sběratelskými
výkopy pokračuje do větší hloubky, je překryta
významnými překryvy svahových sutí a
postupně také vykliňuje. Bylo také zjištěno, že
kvalitních ukázek pseudoleucitů bez vlivu
zvětrávání obsahuje poměrově mnohem méně,
než ukázek ovlivněných zvětrávacími
procesy. Pozemek byl poté uveden do původního stavu a
aktuálně se k místu blíží nová
zástavba.
Já osobně jsem lokalitu navštívil
celkem osmkrát v rozmezí let 2015 – 2020, přičemž
většinou se jednalo o krátké exkurzní
návštěvy či návštěvy již po
vybrání žíly. Pro mě
nejzajímavější návštěva lokality
proběhla v polovině listopadu 2015, kdy jsme zde celý den mohli
celkem nerušeně vybírat obnaženou fonolitovou žílu
s pseudoleucity. Druhá velmi zajímavá
návštěva byla v první den otvírky
žíly při záchranném výzkumu v létě
roku 2017. |
|